Povídání o lesních zvířátkách

       Nevím jaká lesní zvířátka máte rádi vy, ale já jsem vždycky v lese miloval a dodnes miluji ten neviditelný hlas lesa: prazvláštní šumění, praskání, bublání a do toho jakoby se vlamoval mnohohlasý zpěv ptáků. A nyní v době, kdy mám pět vnoučat, tak se při povídání s nimi vracím v mysli o desetiletí zpět, ocitám se s nimi uprostřed lesa a v jejich skotačivém pohybu po lese vidím sám sebe. "Dědo co to bylo?" "Dědo co to praská?" "Dědo kdo ťuká do toho stromu?" Sotva začnu od-povídat na zvědavé otázky už do toho vstupuje otázka další a další. Tak jsem si usmyslel, že některé ptáčky začnu odlévat z hlíny, vypalovat je v keramické peci, povídat o nich a nechat je malovat nejen svým vnoučatům, ale i ostatním dětem podle jejich fantazie a pak společně s rodiči prožívat radost nad modrým vrabčákem, červenou sýkorkou a třeba zelenou sovou. (Milan Vrkoč)